Skromnost stranou!

“Nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj,”
pravil v pohádce Pyšná princezna král Miroslav.

Při osobním pohovoru to platí dvojnásob. Na pohovor nepatří ani přílišná suvenerita, ale ani přílišná skromnost.
Nechci Vám tu psát návod ve smyslu, 10 tipů jak zvládnout osobní pohovor. Ano, tipy jsou a návodů již bylo sepsáno na stovky. Já se chci dneska věnovat jen jednomu doporučení.
Nikdy, prosím opravdu NIKDY se při pohovoru neshazujte.
Ať už tím budete chtít předvést svoji skromnost nebo případně prolomit ledy a odhlečit situaci. Věřte mi. Nevím o nikom, kdo by chtěl do týmu člověka, který si nevěří, který se podceňuje, případně, který si sám sebe neváží? Vy byste takového sebemrskače chtěli do týmu?

Na pohovorech se s tím často setkávám, a přiznávám se, taky jsem to dělala. “Vtipně” se trefit sama do sebe, co na tom může být špatně? Jenže… najít tu správnou míru, je těžší než se na první pohled může zdát. V každém případě personalista, případně manažer, rozhodně zpozorní a v dalším průběhu pohovoru bude hledat další nedostatky, namísto, aby se soustředil na vaše přednosti.
Mnohem horší pak ještě je, pokud si opravdu nevěříte a svoje schopnosti podceňujete. Být na pohovoru upřímný je úctyhodné, ale všeho moc škodí. Pamatujte na to, že i nedostatky se dají říct tak, aby jste z toho vyšli jako silné osobnosti.

Ujasněte si svoji cenu. Vězte co ve vás je a jaký můžete být pro budoucího zaměstnavatele přínos. A nebojte se tyto přednosti zdůraznit. Avšak pozor na nabubřelost. Vybalancovat to při osobním pohovoru tak, aby z vás čišelo pouze zdravé sebevědomí není jednoduché, ale je to možné. Chce to jen trochu tréninku.

Hodně štěstí!